Unschooling

Ze života DomŠkoláků

Můj příběh, aneb má cesta ke ŠTĚSTÍ

Jsem koordinátorkou, spoluzakladatelkou školy Štěstí (fb skupina Štěstí Štěstí), rozrůstající se komunity dětí zapsaných v domácím vzdělávání. Souzníme s myšlenkou svobodného, podporujícího a respektujícího prostředí.

Máme na zahradě teepee a zázemí i uvnitř domu, když už se nám nechce být venku (ale to se moc často nestává 😉

Když jsem tehdy ještě jako bezdětná, někdy v roce 2013 poprvé viděla film Summerhill,

ihned jsem věděla, že pokud jednou budu mít děti, půjdeme touto cestou. Začali jsme organizovat setkávání domškoláků a tím sbírat zkušenosti. 

V roce 2015 se mi narodil syn. O pár let později přišla na řadu Lesní školka Na Svinci, kde jsem působila jako průvodkyně a docházela zde i s mým 2,5 letým synem. Milovali jsme to, bytí venku, v přírodě, volnou hru. Když tato školka zanikla, syn začal navštěvovat Lesní školku U Potůčku (https://www.u-potucku.cz/ )  a poté i nějaký čas Lesní školu v Příboře ( https://www.male-stromy.cz/ ).

Téma unschoolingu se kolem mě pořád „motalo.“

Našla jsem na svém webu jeden starý (stále aktuální ;)) příspěvek z roku 2017, přečíst si jej můžete zde http://zuzana-axmannova.cz/uncategorized/priprava-na-zivot/

V roce 2018 jsme začali intenzivně hledat pozemek a prostory k otevření svobodné školy. Hledali jsme investory, sepsali stanovy, řešili hygienu a vše s tím spojené.  Tehdy to ale nedopadlo, dnes již vím, že to nebylo to správné načasování, ani místo, ani rodiny, které by na toto byly připravené.

Ale díky těmto zkušenostem jsme mohli v roce 2021 rozjet naši školu Štěstí, která má nyní již 17 dětí, měli jsme hromadu zkušeností z minulých let, obrovskou touhu toto vybudovat a hlavně nádherné prostředí s velkou zahradou, loukou, lesem i řekou, kde děti mohou svobodně běhat celé dny.

Občas je „vyvezeme“ na výlet, exkurzi nebo nějakou aktivitu, ale vždy od nich máme zpětnou vazbu, že jsou nejraději „ve škole.“ Divné, že?

Když se blíží prázdniny, Vánoce či jiné volno, prosí nás, aby mohly přijít „do školy.“ 😉

Tak si v tom našem Štěstí spoluJSME a spoluTvoříme a je nám spolu hezky, učíme se jeden od druhého, inspirujeme se navzájem.

Máme prostor pro další rodiny, které mají podobné smýšlení a chtějí, aby děti mohly svobodně BÝT, růst, hrát si, „učit se.“

„Nechte nás být!“ Nechme je být, ano, oni ví. A když neví, přijdou, zeptají se a zase běží dál.

A tak je mi v tom hezky.

A cítím, že díky této silné komunitě (dětí i rodičů) a skvělému zázemí můžeme dětem poskytnout bezpečí, ať už se děje cokoliv (v nich i okolo nich).