Brno, 15. 10. 2017
Try not to burn your rice….(Snaž se nespálit rýži….)
Wind pushed your daughter…(Vítr shodil tvou dceru…)
Say nothing…(Neříkej nic…)
„I hate you“…well, tell me more about it…(„Nesnáším Tě“…Řekni mi o tom víc..)
Vypsala jsem jen málo z „hlášek“ z nedělní přednášky Svoboda není bezbřehá.
Nezapomenutelný zážitek strávit celý den v přítomnosti Naomi Aldort (respektovaná americká terapeutka a autorka knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi, matka 3 synů).
Mám nutkání s Vámi pár mých poznámek sdílet.
Prvním velkým aha momentem pro mě bylo uvědomit si, že máme nutkání dětem všechno pořád komentovat, veškeré jejich činnosti, hry, aktivity..
Jak říkala Naomi, zkuste si přestavit, že po obědě uklízíte nádobí a manžel Vám stojí za zády a říká: „no výborně, Aničko, tys to tak pěkně naplnila tu myčku a teď vidím, jak to krásně sama vytahuješ a uklízíš a nic jsi u toho nerozbila, šikovná holčička moje…“
Jak se u toho „nechtěného“ komentování cítíte?
Jak by se muž cítil, kdyby mu v garáži žena stála za zády a říkala mu jak je to moc šikovný chlapeček, co se neušpinil a dokáže pěkně namontovat kolečko a ten šroubek a otočit to pěkně a nevímcoještě…“
Nás posluchače samozřejmě zajímalo jak se k tomuto postavit, co tedy „dělat/nedělat“?
A odpověď Naomi?
Say nothing…Shut up…Watch and listen!
(Nic neříkejte, buďte zticha, koukej se a poslouchej, lépe řečeno POZORUJ a NASLOUCHEJ)
Toto se mnou velice rezonovalo, jelikož jsem ve výchově i vzdělávání zastáncem spíše pozorování a naslouchání, než „míchání se“ do aktivit dětí. Jsem jim vždy na blízku, když potřebují a snažím se, aby věděly, že se na mne mohou kdykoliv obrátit a jsou v bezpečí, ale taky že jsou za své konání/nekonání zodpovědní.
Budou nás respektovat, pokud budeme respektovat my je.
A budou tak moc ohleduplní jako jsme my ohleduplní k nim a našemu okolí. Děti jsou našimi zrcadly.
Líbilo se mi, že nám Naomi uváděla příklady z praxe.
Například když si naše děti hrají na hřišti a já vidím, jak cizí dítko shodilo mé dítě…jak bych reagovala?
Naomi tuto situaci vysvětlila přirovnáním k větru.
Zeptala se: „Co bys dělala, kdyby vítr shodil tvé dítě?“
Vysvětlila nám, že stačí reagovat (obejmout dítě), není potřeba opravovat (řešit s matkou druhého dítěte co s tím hodlá dělat atd.). Vzít své dítě a odejít třeba na jiné hřiště. Tečka.
Její přirovnání ke spálené rýži se mi také moc líbilo.
